Tak strašně se mi po tobě stýská! Chci zase slyšet a číst to slovo - Miluju.
Prosím, už se chci probudit, už nechci být v tomto snu a cítit tu bolest.Utápět se v ní, nemoci dýchat a plakat, při každé vzpomínce na tebe. Chci tě zase objímat, hladit tě a líbat. Chci vidět tvůj úsměv, když si veselá. Chci si tě udobřovat, když si naštvaná. Chci cítit vůni tvých vlasů, když vylezeš z koupelny. Chci cítit tvojí kůži, když se mě dotýkáš. Chci slyšet tvůj zrychlený dech, když se dotýkám já tebe. Chci tě líbat, když se mi chce. Chci tě objímat, když se díváme na televizi. Chci si s tebou povídat o naší bláznivé budoucnosti, když sníme...
Potřebuju tě.Nedokážu to.Miluju tě, i když ty mě nesnášíš.Miluju tě a nedokážu tě nesnášet.. všechno by tak bylo snažší,ale já to prostě nedokážu. Kdykoli napíšeš přiskočím, kdykoli zavoláš zvednu to, kdykoli bys mě potřebovala-budu tu. Napořád. Budeš jediná na kterou budu čekat klidně do konce svého života. Ted jde jen o to jak bude dlouhý, protože mě přijde, že když už nejsi u mě, nemá cenu žít.I když jsou okolo mě lidi, co by mě oplakali, pořád jsem trochu sobecká a v tuhle chvíli myslím jen na ukončení svýho trápení.
Máš pravdu. Jsem křehká. Jenže díky tobě jsem se stala skoro nerozbitnou... a ty jsi mě pak sama rozlomila napůl. Nic ti nevyčítám. Je to tvůj život a já chci, aby jsi byla šťastná. A tak si myslím, že kdybych umřela a konečně vypadla z tvýho života, mohla bys být o něco šťastnější. Sice si mi slíbila, že budu pořád ve tvém životě, ale sama víš, že je to lež. Že bys nejradší objímala jí a na mě si už ani nevzpomněla. Dokud budu ale naživu budu dost blízko,aby jsi mě mohla zachytit. Ale neboj se, jednou odejdu..
.. a možná to bude dřív, než by kdo řekl.
Protože ne - já na tebe nikdy nezapomenu, nikdy to nepřestane bolet a nepomůže tomu ani čas.A to že mi to teď všichni říkají taky ne. Protože pokud prožili takovou lásku jako já, sami ví, že tyhle řeči jsou sračky.